Britská krátkosrstá kočka je klidná a přítulná. Vyšlechtěná ve
druhé polovině 19. století křížením anglických domácích koček
s perskými.
PŮVOD:
Původ tohoto plemene sahá až na přelom 19. a 20. století, kdy
chovatelé v Anglii začali křížit své domácí kočky s perskými.
Snažili se totiž o dosažení plemene, které je mohutné, ale
krátkosrsté. Kočky, které se podobným způsobem chovaly na
evropské pevnině, zpočátku spadaly pod tzv. evropskou
krátkosrstou kočku. Později i tyto kočky dostaly název a
plemenný standard jako britské krátkosrsté.
POPIS:
Britská krátkosrstá kočka je středně velká až velká svalnatá
kočka, se širokým hrudníkem, dobře osvaleným hřbetem a
plecemi, krátkými a zavalitými končetinami se silnými,
kulatými tlapkami a silným, poměrně krátkým ocasem se
zakulacenou špičkou. Hlavu mají kulatou a masivní, se širokou
lebkou a silnou bradou, krátkým, širokým a rovným, u kořene
lehce prohnutým nosem bez stopu, krátkýma, široce nasazenýma a
lehce zakulacenýma ušima. Oči mají velké, kulaté, široce
otevřené v barvě oranžové až měděné u stříbrných koček se dává
přednost barvě zelené. Krk mají krátký a silný. Jejich srst je
krátká, hustá, nepřiléhající, s dobře vyvinutou podsadou.
Jednotlivá plemena se od sebe liší především barvou srsti.
Celkově musí budit dojem hezké a harmonické kočky.
VADY:
Vysoko nasazené uši, slabá brada, šikmé oči, pinč, slabý ocas
ukončený do špičky nebo zálomek (který vyřazuje zvířata z
chovu), dlouhý ocas, bílé fleky v srsti (u jednobarevných
zvířat).
HMOTNOST:
4-8 kg
SRST:
Je krátká, hustá, nepřiléhající, s dobře vyvinutou podsadou
(srst musí být tzv. křupavá). Všechny známé barvy,
prokvétající, mramorové, skvrnité, dvoubarevné, lebkové a
jiných variant, dýmové (kouřové), činčilové. Klasickou barvou
je ale modrá. Dlouhou dobu se modré zbarvení ale v USA
přičítalo jedině představitelům britských krátkosrstých koček.
HLAVA:
Kulatá a masivní se silnou bradou.
NOS:
Krátký, široký bez stopu, lehce prohnutý.
UŠI:
Krátké, široce nasazené lehce zakulacené.
OČI:
Velké, kulaté, široce otevřené. Široce posazené, kulaté; barva
očí připomíná různé odstíny mědi a zlata (při vyloučení
stříbřitých, u kterých se zelené nebo barva lískového oříšku
nepočítá jako nedostatek).
TĚLO:
Je středně velké až velké svalnaté, se širokým hrudníkem,
dobře osvalené, krk mají krátký a silný.
OCAS:
Silný, krátký se zakulacenou špičkou.
NOHY:
Silné, krátké zavalité se zakulacenými tlapkami.
CHARAKTER:
Britská kočka je známa svou vyrovnanou, klidnou a milou a
povahou. Je přátelská a přítulná. Někdy dlouhé hodiny prospí,
jindy si hraje s různými hračkami. Také se však velmi ráda
nechává hladit. Přestože je velmi milá a jemná, je to osobnost
a nenechá si všechno líbit. Pokud s něčím nesouhlasí, dá to
ihned najevo. Britská kočka většinou dobře vychází s ostatními
kočkami, dokonce často i se psy. Protože je to kočka
dobromyslná, hodí se i do domácnosti, kde jsou děti. PÉČE:
Srst britské kočky je krátká hustá s podsadou. Tato srst není
náročná na ošetřování, pouze jí občas prokartáčujeme. Uši
kočce kontrolujeme každý týden a pokud je potřeba, tak opatrně
vyčistíme smotkem na špejli (nejlépe trochu namočeným v
dětském olejíčku). Asi týden až deset dní před výstavou se
většinou kočka koupe (ne těsně před výstavou, aby se srst
mohla tzv. "srovnat"). Jestliže byla kočka koupaná nedávno a
srst je stále pěkná není koupání nutné. Drápky se stříhají
nebo zaštipují kleštičkami.
Mainská mývalí kočka (Maine
Coon)
Mainská mývalí kočka je vyrovnaná, otevřená a přátelská. Je
trochu "upovídaná", má velmi charakteristický hlas,
připomínající trylek nebo holoubí vrkání. Přes impozantní
postavu není agresivní a přizpůsobí se dobře životu s
ostatními zvířaty.
PLEMENO:
Mainská mývalí kočka je polo-dlouhosrstá kočka.
PŮVOD:
Její předci zpočátku žili v severní Americe, ve státu Maine.
Poprvé se představily na výstavě v USA v roce 1869. Je
pokládána za největší kočku, její hmotnost dosahuje 15 kg,
obvykle se však její velikost blíží rozměrům Perské kočky.
Jedna legenda říká, že se tato kočka dostala na svět díky
lásce Mývala čistotného a jakéhosi kocoura (odtud kun – od
anglického slova coon). Potomci podědily především mývalí
proužkovanost.
Dlouhou dobu se předpokládalo, že se plemeno zformovalo
křížením turecké angory s pruhovanou krátkosrstou kočkou.
Avšak další její příbuzenství s tureckou kočkou se
nepotvrdilo. Standard byl přiznán v roce 1983.
VELIKOST:
Od střední do velké.
HMOTNOST:
V rozmezí 4 až 10 kg.
SRST:
Srst je hustá, hedvábná na omak, lesklá, na přední části těla
je kratší, na břichu a zadních končetinách delší. Její
zbarvení je různé. V barvě srsti se dovolují všechny kresby a
odstíny, kromě siamského, čokoládového, liliového a
habešského.
HLAVA:
Hlava je v porovnání s tělem malinká, středně široká, s
vysokými lícními kostmi. Čumák je středně dlouhý a silná brada
přidává hlavě kvadratický tvar.
NOS:
Není dlouhý, s plynulým přechodem z čela na čumák.
UŠI:
Velké, široce a vysoko postavené, na koncích špičaté, u
základu široké, s chomáčky srsti uvnitř.
OČI:
Velké, kulaté, široce a zlehka šikmo posazené. Jejich barva
může být libovolná, nejčastější však je žlutavě zelená.
TĚLO:
Tělo je dlouhé, pevné, svalnaté, se širokou hrudí a
horizontálními zády, obdélníkového tvaru. Nohy jsou silné,
výkonné, široce postavené, středně dlouhé. Tlapy jsou velké,
kulaté, s chomáčky vlasů mezi prsty.
OCAS:
Mainská mývalí kočka má dlouhý, u kořene široký, s tupým
koncem, bez lomu, je pokrytý hustou dlouhou srstí.
CHARAKTER:
Jsou to něžná a přítulná zvířata, avšak na rozdíl od jiných
koček se životu v bytě jen obtížně přizpůsobují a vyžadují
volný výběh.
ZVLÁŠTNOSTI:
Existuje ještě jedna zvláštnost tohoto plemene, a to líbezné
tiché mňoukání, které Mein-kun stále vydává. Spát ho najdete
na těch nejnevhodnějších místech.
VADY:
U Mainských mývalích koček se často objevuje polydaktilie,
tzn. mnoho prstů.
PÉČE:
Srst vyžaduje časté rozčesávání.
CHOVATELSKÉ ORGANIZACE, KTERÉ PLEMENO UZNÁVAJÍ:
GCCF, FIFé, CFA, TICA
Siamská kočka (Siamese cat)
Siamská kočka je lehká a elegantní. Plemeno vznikalo před více
jak 600 lety na území Siamu, dnešního Thajska. Siamské kočky
se vždy vysoce cenily a žily pouze na dvoře panovníků.
PLEMENO:
Siamská kočka je plemeno orientálních krátkosrstých koček.
PŮVOD:
Stát Thajsko se dříve jmenovalo Siam. Plemeno, které vznikalo
před více jak 600 lety na území této země, tedy dostalo jméno
Siamské kočky. Předpokládá se, že jejím předkem byla místní
Bengálská kočka. Existuje mnoho druhů Siamských koček a
rozdělují se podle svého zbarvení. Siamské kočky se vždy
vysoce cenily a žily pouze na dvoře panovníků.
V druhé polovině 19. století dovezl panovník Siamu do Evropy,
jako dar vysoce postaveným osobnostem, několik desítek
Siamských koček. V roce 1884 přivezl anglický konzul v
Bangkoku toto zvíře do Londýna. V roce 1901 se konal britský
„Klub siamských koček“ a v roce 1902 byl stanoven její
standard. Poté bylo toto plemeno vyvezeno do Ameriky a jiných
zemí.
Na počátku 20. století byla Siamská kočka dovezena také do
Ruska. Výsledkem páření se s jinými plemeny a místními kočkami
ztratila Siamská kočka svoji čistokrevnost. V její domovině v
Thajsku došlo ke stejné situaci.
Proto začala „Asociace ochrany divokých koček Thajska“ nyní
znovu pracovat na zvýšení počtu Siamské kočky a obnově čistoty
plemene. Rozvojem plemene se aktivně zabývají také v Anglii.
VELIKOST:
Střední.
HMOTNOST:
V rozmezí 2,5 až 5,5 kg.
SRST:
Srst je velice krátká, hustá, lesklá a vydatně přiléhající.
Všechny siamské kočky mají akromelaninové zbarvení, což je
různá barva základní srsti a vlasového pokrytí na čumáčku,
uších, nohách i ocase. Takové zbarvení se jmenuje „point“.
Rodí se světlé a teprve s růstem později tmavnou. Dle zbarvení
srsti je známo okolo 20 různých druhů siamských koček.
HLAVA:
Hlava je středně velká, k poměru těla úměrná, má klínovitý
tvar. Tvarem je podobná hlavě kuny. Brada a čelisti jsou
přiměřeně velké.
NOS:
Nos je rovný a dlouhý, linii čela prodlužuje bez zlomu.
UŠI:
Uši jsou delší a velké. V posazení jsou široké a na koncích
špičaté.
OČI:
Oči mají mandlový tvar, jsou zlehka zešikmené, ne příliš
hluboko posazené a mají jasně modrou nebo šedou barvu.
TĚLO:
Krk je dlouhý a urostlý. Tělo svalnaté, pružné, trochu
protáhlé, avšak úměrně stavěné. Ramena jsou přibližně v jedné
šířce s bedry. Záda a bedra jsou silná. Nohy jsou dlouhé,
tenké, urostlé a pevné. Zadní nohy jsou o trošku delší než
přední. Tlapy jsou malinké, oválné.
OCAS:
Siamská kočka má dlouhý a tenký, na konci zašpičatělý ocas.
CHOVATELSKÉ ORGANIZACE, KTERÉ
PLEMENO UZNÁVAJÍ:
GCCF,FIFé,CFA,TICA
Orientální kratkosrstá kočka (Oriental Shorthair)
Existuje více jak 40 barevných variant, z nichž nejznámější je
hnědá, nebo-li havana orientální kratkosrstá kočka, která
připomíná barvu havanského doutníku.
PŮVOD:
Tyto elegantní oientální kratkosrstékočky vznikly křížením
„siamských“ koček s obyčejnými domácími kočkami. Plemeno
vzniklo v Anglii, přiznáno bylo v roce 1972 a šíří se v
Americe, Austrálii a na Novém Zélandu, již od roku 1977.
VELIKOST:
Střední.
HMOTNOST:
V rozmezí 4 až 6,5 kg.
SRST:
Existuje více jak 40 barevných variant. Nejznámější je hnědá
oientální kratkosrstá kočka nebo-li „havana“, která připomíná
barvu havanského doutníku. Toto plemeno vzniklo a standard
získalo v roce 1958 ve Velké Británii. Existují ještě také
„eboni“, což je černá, zelenooká krasavice, modrá se zelenýma
očima, kouřová, liliově–proužkovaná, tzv. „nacpaný karton“.
Libovolné zbarvení srstového pokrytí želvové, tygří. Srst je
lesklá, krátká, vydatně přiléhající k tělu.
HLAVA:
Hlava má klínovitý tvar.
NOS:
Nos je rovný a dlouhý.
UŠI:
Uši má velké a špičaté.
OČI:
Oči jsou středně velké a široce posazené.
TĚLO:
Tělo těchto koček je středně dlouhé, protáhlé a pružné. Nohy
mají dlouhé a ztepilé. Tlapy nevelké a oválné.
OCAS:
Orientální kratkosrstá kočka má dlouhý, tenký a zašpičatělý
ocas
CHARAKTER:
Charakter Orientální kratkosrsté kočky je mírný, snášenlivý a
přítulný. Je však také energická a živá, nadmíru chytrá, lehce
se učí např. přijít, když ji zavoláme, a přinese nám naše
„odložené věci“.
OSTATNÍ POPIS:
Jedinou jejich slabostí je zvýšená vášeň k teplu.
PÉČE:
Pečovat o tato zvířata není potřeba.
CHOVATELSKÉ ORGANIZACE, KTERÉ
PLEMENO UZNÁVAJÍ:
GCCF,FIFé,CFA,TICA
SIAMSKÉ A ORIENTÁLNÍ KOČKY - historie
Původní vlastí tohoto tradičního plemene je Siam (dnešní
Thajsko). První kočky s modrýma očima se zcela zvláštním, do
té doby neznámým zbarvením, byly dovezeny do Anglie roku 1884.
Zde si získaly mnoho príznivců a na mnoho let byly mezi
prvními nejžádanějšími známými plemeny koček. Během času se
změnil vzhled siamských koček na štíhlé a elegantní plemeno a
výrazně rozšíril počet jejich barevných variant. Kromě toho
došlo ke změnám v exteriéru těchto koček. Původní kočky
šilhaly a měly zalomené konečky ocásku. Zatímco v počátcích
jejich chovu byly tyto znaky žádoucí, postupem let bylo
zjišteno, že se jedná o dedičné defekty, a proto se začaly z
chovu vyřazovat.
Siamská kočka má hlava dlouhou, klínovitou s rovným profilem.
Uši má velké a široce nasazené, končetiny i ocas dlouhé. Trup
koček musí být elegantní. Její srst je krátká a nemá podsadu.
Proto je těsně přilehlá k tělu, čímž vyniknou její elegantní
tvary. Odznaky - zbarvení těchto koček je tmavá maska, uši,
končetiny a ocas musejí být v dobrém kontrastu se světleji
zbarveným tělem. Oči siamek jsou modré. Tyto kočky mají
takzvaně psí povahu, vyžadují pozornost svého pána, jsou velmi
zvědavé a bez jejich asistence se nic doma neobejde. Jsou to
také kočky velice inteligentní a rády se učí. Není výjimkou,
že dokáží aportovat malé předměty nebo chodit na vodítku.
Orientální krátkosrsté kočky jsou elegantní, štíhlé a podobají
se kočkám siamským, ze kterých byly vyšlechtěny. Jsou poměrně
mladé plemeno bez odznaku se zelenýma očima. Tyto kočky se
těší značné oblibě, takže počet jejich barevných variant se
stále rozšiřuje. Toto plemeno bylo vyšlechtěno v padesátých
letech v Anglii ze siamské kočky s čokoládovými odznaky
krížením s jednobarevnými evropskými krátkosrstými kočkami a
jako
plemeno uznána v roce 1958.
V současné době uznává FIFe v této skupině několik desítek
plemen a barevných variet. Orientální krátkosrsté kočky mají
tělo středně dlouhé, štíhlé a pružné, na dlouhých, jemných
končetinách s malými, oválnými tlapkami. Zadní končetiny jsou
poněkud vyšší než přední. Krk mají dlouhý a jemný, ocas
dlouhý, rovný a špicatý. Tělo, končetiny včetne tlapek, hlava
a ocas mají být v primeřeném poměru a mají působit harmonicky.
Hlavu mají dlouhou, dobře formovanou, sbíhající se rovnoměrně
k jemnému čenichu, s dlouhým nosem a výraznou bradou.